Před třemi lety mi udělalo velkou radost, když si moje maminka našla v Kamenici klub seniorů a začala zde trávit volný čas. Bylo na ní vidět, jak důležité je pro člověka v jejím věku trávit chvíle smysluplně mezi přáteli
a kamarády. Časem jsem se s nimi spřátelila i já a byla jsem ráda, že letos s nimi mohu jet 10. a 11. října na výlet na Jižní Moravu. Už v autobuse panovala příjemná nálada, a tak cesta pěkně utíkala, a byli jsme v Mikulově.
Na Náměstí (to není chyba, to náměstí se tak opravdu jmenuje) jsme se setkali s paní průvodkyní, prohlédli si krásné domy reprezentující snad všechny stavební slohy a dozvěděli se něco z historie města. Dál prohlídka vedla přes zámecké zahrady do zámeckých sklepů, kde je uložen největší sud na víno v republice. Sud nechal vyrobit v roce 1643 Maxmilián Dietrichstein na tzv. Desátkové víno. Zaujalo mně, že víno, které bylo
na desátkách vybrané, se potom přerozdělovalo zpět poddaným k pití, protože v té době byla v Mikulově závadná nepitná voda. To se mi zdá od zámeckého pána velmi prozíravé. Dál naše cesta vedla do židovské čtvrti, kde jsme se rozloučili s paní průvodkyní před Hotelem Tanzberg, který vlastnil svého času Bolek Polívka
a po něm bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný. Dál jsme se rozdělili; někteří šli poobědvat, někteří
na kávičku a nemalá skupina se rozhodla zdolat Svatý Kopeček. Zapotili jsme se, ale stálo to zato! Městečko
pod námi jako na dlani, výhledy do dálky a dobrý pocit z toho, že jsme to zvládli. A jelo se do Pavlova. V Penzionu U Bednářů trocha odpočinku a vzhůru do sklípku! Tam nás čekal kulinářský zážitek v podobě pečené kachny se spoustou moravského zelí a domácích knedlíků. Poté následovala degustace vín se someliérem.
Na řadu pak přišla cimbálová muzika a byl na světě večer, na který se jen tak nezapomíná! Ráno po snídani jsme přejeli do Moravského Krumlova, kde nás čekal zlatý hřeb výletu (tedy alespoň pro mne) – expozice Slovanské Epopeje Alfonse Muchy. Nejvíce mě zaujal výklad u obrazu Schůzka na Křížkách, na Křížkách tady u nás
nad Želivcem! Musím se přiznat, že doteď jsem netušila, proč tam ta mohyla stojí. A paní průvodkyně byla velmi potěšená, že jsme přijeli z tohoto kraje a víme, kde to místo je. Díky jejímu úžasnému výkladu byla celá prohlídka kulturní zážitek s velkým K. Ještě jsme zvládli společný oběd, kávičku v cukrárně, a protože všechno hezké jednou končí, čekala nás cesta domů. Myslím, že jsme si to všichni moc užili a rádi se zas setkáme třeba
na nějakém dalším výletě. Velký dík a obdiv oběma Mariím za to, jak vše báječně zorganizovaly a vše klapalo. Myslím, že za všechny zúčastněné můžu říct DĚKUJEME!!!
Sepsala Petra Samková, Křiváček
