Všechno začalo tak hezky. Bylo úterý odpoledne 18. října.
Scházeli jsme se k ohni, který již dopředu kluci zapálili a příjemně hřál. Děvčata přinášela samé kulinářské dobroty,
a najednou byly plné stoly koláčů slaných i sladkých, různých zavařenin, apod.
Někteří přišli i s vnoučky v domnění, že lítání draků bude tou správnou společnou zábavou.
Zatažená obloha však nevěstila nic dobrého. První drak vyletěl k obloze a první opečené špekáčky zavoněly,
ale počasí si tentokráte postavilo hlavu a za chvíli se spustil pěkný liják.
Vše rychle uklidit do aut a přesun do centra Kamenice. U Partyzána nás schovali před deštěm v teple u krbu.
Byl to pěkný zmatek, protože přípravu na oslavu nadcházejících kulatin jedné z organizátorek počasí v nivě překazilo.
Ale i tak vše dopadlo dobře. V teple jsme nakonec všichni uschli, dobroty nám dovolili dát na stůl,
popřáli jsme oslavenkyni písničkou, rozžatými svíčkami a připili si bublinkami.
Nás přece nic nerozhází! Nakonec se našly i zatoulané dárky a gratulace.
Tak ať žijeme všichni v pospolitosti. No a draci? Ti teď budou odpočívat a vypustíme je třeba příští podzim.
Láďa Jizba narýmoval pro Marušku za všechny Senklubáky toto přání:
Milá Maruško,
máme ženy chytré, hezké, to jsou dary země České.
Politika není nutná, hlavně že nám jídlo pití chutná.
I když nejsme zrovna mladí, scházíme se všichni rádi.
Vlková, Kostelec, Kamenice, všude bývá veselice.
Pomalu už otvírají se vrátka a v nich kouká šedesátka.
Maruško, jsi děvče pohody, tak starosti hoď do vody.
Když máš dobré přátele, život plyne vesele.
Hodně peněz, štěstí i pevné zdraví, to ti náladu spraví.
My ti přejeme jen to krásné, že jsi bezva to je jasné.
Na závěr chcem ještě přát dalších krásných šedesát.
V životě se dobře měj, života si užívej a radosti hodně měj.
