Páteční ráno 25. 4. neslibovalo nic dobrého, pršelo. V osmi lidech jsme přijeli na Hlubočinku. Děti už měly holínky a pláštěnky. Sešli jsme do údolí k potoku, kde jsme zasadili s dětmi velkou pomlázku. Děti běhaly v potoce, stavěly hráze. Nakazily nás svým elánem tak, že jsme ani nevnímali déšť, který nás provázel celým výletem. Než jsme se rozloučili, tak jsme si společně zazpívali a sami již pokračovali do restaurace U Zdeničky v Nechanicích. Paní hostinská nám zatopila, tradičně dobře uvařila. Domů jsme odjeli autobusem ještě celí promoklí. Byl to však nejhezčí deštivý výlet v historii našeho putování. Sepsali Vinklerovi
