Tak konečně nastal den D a my jsme mohli vyrazit na první výlet po dlouhé době, cílem je Praha – Podolí. Průvodcem byl kamarád Jirka, který v této lokalitě prožil své dětství a provedl nás uličkami této krásné částí Prahy. Všechny nás zaujal svým poutavým vyprávěním o místních pamětihodnostech, jak o samotném Vyšehradu, tak i historických památkách této lokality. Prokládal to i osobními zážitky, kudy a kam vedou jaké zkratky a průchody, kde bydlely slavné osobnosti a tak. Jirkovo vyprávění doplnil i kamarád Petr, který tu také nějaký čas pobýval.
Vyšehrad je historické hradiště, hrad a pevnost, patří k nejpamátnější části Prahy, která je opředena mnoha pověstmi. O kněžně Libuši, o rytíři Horymírovi a věrném koni Šemíkovi o Bivojovi. Také se vypráví pověst podobná pověsti o blanických rytířích: vyšehradské návrší v sobě skrývá tajné sklepení, kde je ukryt zlatý poklad. Nad poklady bdí starý český lev s dvanácti lvíčaty. Lev několikrát za rok o půlnoci vychází ven a pátrá, zda české zemi nehrozí nebezpečí. Pokud by české zemi hrozilo nebezpečí, lev zařve tak mocně, až se vyšehradská skála rozlomí a ze lvíčat se stanou mocní lvi, kteří rozsápou všechny nepřátele. V sadech jsou umístěny různé sochy. Např. Lumír a píseň, Ctirad a Šárka, Záboj a Slavoj, které sem byly přeneseny z Palackého mostu.
Podél rotundy sv. Martina jsme vyšli na hradby a před námi se otevřelo nádherné panorama Prahy, kterému dominuje Nuselský most, historické budovy Nového Města, Žižkova a Vinohrad. Postupně jsme prošli podél hradeb a užili si výhledy doslova na všechny světové strany. Směrem k Podolí Pankrác, Kavčí hory, podél řeky Vltavy až k vysílači Cukrák, Děvín, Smíchov, Bertramka, Petřín, Pražský hrad, Vyšehradský tunel. Prohlédli jsme si i památný hřbitov Slavín, kde jsou pochováni významné osobnosti české kultury.
Z Vyšehradu jsme se vydali do Podolí. Jako samostatná osada se poprvé uvádí v zakládací listině roku 1222. Roku 1783 bylo v Podolí 50 domků, jež obývali zelináři, zahradníci a rybáři. Podolí je také bohaté na významné objekty jako Podolská vodárna, plavecký stadion, Ústav pro péči o matku a dítě, Veslařský ostrov, Žluté lázně, hvězdárna, Císařská louka, Kavčí hory a kostel sv. Michaela archanděla, který náleží k nejstarším kostelům v Praze. U kostela stojí zvonice ze 17. století.
Bohužel plánovanou návštěvu Podolské vodárny nebylo možno uskutečnit s ohledem na covidové opatření. Nevadí, tak příště. Po obědě již deštík (byť májový) zesílil, a tak jsme se rozhodli jet domů. I přes nepřízeň počasí a karanténní opatření se výlet vydařil. Cestou domů jsme si v autobusu zazpívali, s dobrou náladou vyrazili do svých domovů a těšíme se na další akce.
Marie Benešová
