„Kdo se nerad usmívá, ten je starý protiva“ – verš písničky z pohádky?
To určitě platí pro pátek 20. 6. 2025, kdy jsme se opět, my senioři, setkali v překrásném prostředí u pana Oldy Žilíka na Želivci. Už tradičně sem náleží pečlivě zorganizovaná práce obou našich Marušek, pohoštění ode všech, kteří připravovali své pochutiny doma, co kdo umí, a přinesli ochutnat nám všem. Opékáme buřty, nápojů také dostatek a bylo i po kalíšku.
Celé naše posezení provázela country kapela „4 z Týnce“, která se určitě zasloužila o dobrou náladu i pohodu.
Jako přísný pozorovatel jsem také zjistil veliký obdiv hudebníků nad celou naší partou při tanečcích nebo jiných skotačeních. Byli překvapeni nejen neobyčejnou vitalitou všech, ale i znalostí textů k písním, které hráli (budiž připsáno ke čtvrtečním setkáváním s našimi kytaristy). Vše má rub a líc. Chtěl bych tím jenom podotknout, že není vůbec podstatné, zda hraje jen jedna kytara, více nástrojů a nebo country s elektronikou, vše totiž má svoje kouzlo.
Začali jsme naší úvahu citátem z pohádkové Muzikantovy písničky a tak i zakončíme tento mimořádně hezký den z téže písně: „Hej, na světě je přece krásně tralalalalala….. „. Za zúčastněné sepsali Irena a Pepík Slukovi
