Historie vodní cesty v Praze.
Ve středu 14. 7. 2021 jsme vyjeli nejprve do Muzea pražského vodárenství v Podolí. Ujal se nás pan průvodce a svým poutavým vyprávěním nás seznámil s exponáty a historií pražského vodárenství. Dozvěděli jsme se, že první veřejný vodovod byl v Praze budován až za vlády Karla IV. Ale i dlouho po tom byla veškerá voda ve vodovodech pouze užitková a pitná jen ze studní. Teprve na začátku roku 1914 byl uveden do provozu přivaděč kvalitní pitné vody z Káraného.
S rozvojem Prahy přestal brzy stačit, a proto byla po vzniku republiky vybudována Podolská vodárna pro úpravu vltavské vody na pitnou. Ta byla v padesátých letech rozšířena dostavbou další části. Pro někoho bylo překvapením, že i dnes
se zde používají pro kontrolu znečištění vstupující vody i pstruzi. Definitivně byla narůstající spotřeba vody zajištěna
až vybudováním přivaděče ze Želivky.
Po dobrém obědě v restauraci Podolská kotva jsme přejeli do Staré čistírny odpadních vod v Bubenči. Jedná se o stavbu, včetně vnitřních technologických částí, postavenou z dvakrát pálených, na míru dělaných cihel „zvonivek“. Do provozu byla spuštěna v roce 1906, když situace se znečištěním Vltavy splašky z celé Prahy byla už neúnosná. S průvodkyní jsme prošli celou trasu procesu čištění. Nejprve byly zachycovány hrubé nečistoty na česlích, pak usazován písek i zemina,
a nakonec sedimentací jemný kal oddělován od vody. Kalová čerpadla, ventilátory i protipovodňová čerpadla poháněly parní stroje. Vytříděný odpad se používal jak pro hnojení polí a vinic, tak na stavby.
Čistírna byla v provozu až do roku 1967.
Máme velký obdiv k našim předkům, kteří dokázali dělat nejen plně funkční a krásné věci, ale hlavně, které sloužily spolehlivě dlouhou dobu. To bylo jistě velice ekologické. Celý zájezd se nám líbil a získali jsme spoustu nových poznatků.
Sepsal: Miloslav Pořádek
