Načítání akcí

« všechny akce

Výstava – PŘEMYSL PITTER: muž za „akcí zámky“

16. září/19:30 - 31. října/16:00

Zveme vás na výstavu o životě významného humanisty Přemysla Pittera, který na Kamenicku během poválečné „akce zámky“ poskytl pomoc 810 dětem z koncentračních a internačních táborů bez ohledu na jejich národnost a vyznání. Přijďte se seznámit s člověkem, který v Kamenici zanechal velkou stopu lidskosti.
 

Výstava je zapůjčená od „NPMK J. A. Komenského“ a pořádá ji Spolek Kamenicko a KC Kamenice.

Vernisáž proběhne 16. 9. od 19:30 v KC Kamenice spolu s přednáškou a filmovou projekcí.

 

 

Proč si připomínat Přemysla Pittera?

Bělovlasý dobře upravený muž s pronikavýma tmavýma očima svírá v náručí dítě. Kolem něj v zámeckém parku pobíhá řada dalších malých bytostí od nemluvňat po náctileté. Asi jste o něm již slyšeli, někdy se mu říká český Nicholas Winton. Možná jste také zahlédli nenápadonou černou pamětní desku na zdi Štiřínského zámku. Tím ale výčet toho, jak je osobnost Přemysla Pittera zastoupena v kamenickém veřejném prostoru končí. Proč si i dnes tohoto muže připomínat?

 

Na bojišti

Přemysl Pitter se narodil roku 1895 do zajištěné rodiny. Jeho otec vedl tiskárenský závod, který měl syn později zdědit. Po brzké smrti otce i matky ale z nalajnované budoucnosti sešlo. 18letý Pitter sice začal tiskárenský podnik řídit, ale s nenedálou osamělostí se nedokázal vyrovnat. Pokusil se o sebevraždu.

Cestu z deprese a bezradnosti hledal v první světové válce. Přihlásil se do armády jako dobrovolník. Nebyl jediný ve své generaci, kdo šel do války s vidinou dobrodružství a rychlé výhry. „Skoro jsem se bál, abych na frontu nepřišel pozdě,“ vzpomínal později. Pak ale přišel tvrdý střet s realitou. Neustálé ostřelování, fyzická námaha při kopání zákopů, denně vídal mrtvoly a zohavená těla.

Nejtěžší pro něj byl ale morální zápas. Povinnost střílet do nepřátel – do lidí. Opakovaně žádal o přeložení na ošetřovnu, kam nastoupil konečně v roce 1917. „Nyní jsem dokonale šťasten,“ píše Pitter „mohu jen sloužit těm, kdo trpí. Mám tu Bosance, Srby, Turčíny, Černohorce, Maďary, Poláky, Němce, Čechy – neznám rozdílu, všichni potřebují služeb lásky.“

První světová válka a to co tam zažil byla pro jeho další život určující. Se vznikem Československa byl již pevně rozhodnut zasvětit svůj život službě druhým.

 

Odmítnutí násilí

O období první republiky by se dalo mluvit dlouho. Dalo by se mluvit o Pittrových pouličních duchovních kázáních na Staroměstkém náměstí, kam si ho chodily poslechnout stovky lidí. Dalo by se mluvit o založení Milíčova domu (zařízení pro mimoškolní výchovu děti zejména z řad žižkovské chudiny, kde uplatňoval i na dnešní dobu progresivní pedagogické metody). Co bych ale zdůraznil je jeho silný pacifismus.

Podle klasicky smýšlejících pacifistů měl být mír po první světové válce zajištěn politickými dohodami, závazky a sankcemi. Radikální křídlo, ke kterému Pitter patřil, k tomu ale přidávalo ještě velký apel na osobní odpovědnost. Každý se měl o mír postarat tím, že odmítne jakékoliv násilí. K tomu patřilo i odmítnutí vojenské služby.

Pitter apeloval na novelizaci braného zákona, aby bylo možné odmítnout branou povinnost z důvodů svědomí. Chtěl ji nahradit civilní službou, například v nemocnicích. Po vzniku Československa to byl dost kontroverzní postoj, jelikož nově vzniklý stát potřeboval silnou armádu, která by zaručovala udržení hranic. Odpíračí vojenské služby byli pronásledováni a trestáni několika měsíčním vězením či umístěni v psychiatrické léčebně. A i Pitter začal být svými postoji brzy v hledáčku policie. Ta u něj prováděla domovní prohlídky, až nakonec kvůli obhajování odpíračů vojenské služby stanul před soudem.

V odpírání násilí zašel Pitter tak daleko, že i v případě napadení Československa jiným státem prohlašoval, že bychom se neměli bránit – že existují cesty mezinárodního rozhodčího soudu, hospodářských sankcí, pasivní rezistence. Podobně radikální byl v tíživé atmosféře 30. let málokdo. A to i ve vztahu Čechů k sudetským Němcům. Pitter nechtěl, aby nacionalistické tendence v Sudetech byly opláceny dalším násilím. Vyzýval naopak k práci na sobě – k tomu, aby Češi hledali sami v sobě „hitlerovské smyšlení“.

 

Akce zámky

Během druhé světové války Pitter nelenil. Nejprve ukryl v ozdravovně u Rokycan 20 německých uprchlíků ze Sudet. V prvních letech války na stejném místě skryl i děti židovské, ačkoliv to již bylo dávno úředně zakázáno. Odmítl se ovšem účastnit násilného protinacistického odboje a raději pomáhal skrze Milíčův dům dětem z pražských židovských rodin jídlem, hračkami a psychologickou pomocí.

Daleko traumatičtější než druhá světová válka byl však pro Pittra její konec. Najednou viděl brutalitu, nevraživost a násilí přímo na ulici. Byl svědkem mlácení a upalování Němců Čechy. A v této tíživé atmosféře se 9. května 1945 dozvěděl, že koncentrační tábor v Terezíně trpí epidemií tyfu. Hned mu bylo jasné, že je potřeba z tyfového tábora co nejrychleji dostat pryč alespoň děti.

Díky doporučení České národní rady objevil zámky na jih od Prahy, které patřily právě vyhnanému baronu Ringhofferovi (na prohlídku zámků odvezl Pittra sám baronův řidič). Hned 18. května prohlásil před Národním výborem v Těptíně zámky za státní majetek a přebral je jménem Ministerstva zdravotnictví. Přeměna na dětské ozdravovny mohla začít.

Zámecké místnosti se spolupracovníky vyklidili a navezli do nich nábytek z bývalých ubytoven Hitlerjugend. Aby zabránili drancování zámků okolními posádkami sovětských vojáků, označili je nápisy „tyfová karanténa“ (pro jistotu i v azbuce). Hned při příjezdu prvních 40 děti se Pitter provinil proti zadání, které měl od státu (tedy starat se jen o děti české národnosti). Převzal totiž hned v první várce mnoho německých dětí.

Se svými spolupracovníky na zámcích ve Štiříně, Kamenici, Olešovicích, Lojovicích a ve vile na Ládví pečovali postupně o 810 dětí. Byli to zejména děti z koncentračního tábora v Terezíně, ale také děti německé z internačních táborů pro Němce. A také děti československé repatriované z Německa. Starali se o všechny, kdo dle jejich mínění potřebovali nutnou pomoc. V poválečné atmosféře to byl kontroverzní počin. Za to že pomáhal „německým zrádcům“ sklízel Pitter v tisku často kritiku či dostával anonymní výhružky: „Věčně nás obtěžujete, žebrate na ty německé kurvy, bestye, prachanty, že vám to není hanba… za jejich tyranství… když je máte tak rád, táhněte za nima a nás neotravujte, my máme sami hlad…“

„Akce zámky“ byla ukončena v roce 1947. Pitter se poté snažil své síly napřít zejména k Milíčově domu. Nicméně po únorovém převratu byly jeho aktivity čím dál víc omezovány. Nakonec se v roce 1951 Pitter odhodlal k emigraci. V zahraničí byl ještě velmi aktivní, a to zejména jako sociální a pastorační pracovník v uprchlických táborech.

 

Konec?

Komu se zdálo, že toto zastavení s Přemyslem Pitterem bylo krátké, nemusí zoufat. V nejbližší době nás čekají dvě akce, které nám jeho odkaz připomenou – a to výstava v KC Kamenice a také vlastivědná vycházka po Pittrových stopách. A snad nezůstane jen u toho. Rád bych, aby vznikla naučná stezka, která by vedla mezi zámky, kde Pitter působil, a která by jej ve veřejném prostoru více připomínala. A možná se časem podaří jeho odkaz zakomponovat i přímo do areálu kamenického zámku.

Podrobnosti

Zahájení:
16. Září/19:30
Ukončení:
31. Říjen/16:00
Event Categories:
, ,
Štítky akce:
,

Pořadatel

Kulturní centrum
Telefon:
323 672 643; 731 045 466
Email:
Webová stránka:
https://www.webticket.cz/program/kam

Místo konání

Kulturní dům Kamenice