Zpětnou vazbu sepsali Dáša a Olda Seckých:
Naše úžasné Marušky nám opět zprostředkovaly nevšední zážitek ve středu dopoledne 22. 11. O co šlo?
Šlo o besedu o Československé námořní plavbě, kterou nám poskytli bývalí zaměstnanci této společnosti,
a to pan Karel Tupec (jeden z našich kamarádů seniorů), který na námořních lodích pracoval 40 let jako kuchař
a jeho přítel pan Karel Zeman, který na lodích zastával funkci nejvyšší, a to funkci kapitána.
Plavební společnost byla založena v roce 1952 s jednou nákladní lodí a při svém zrušení v roce 1998 vlastnila flotilu
23 nákladních lodí a po celou dobu její existence se jednalo o vysoce lukrativní a velmi ziskovou společnost.
Tyto nákladní lodě přepravovaly různé suroviny např. uhlí, hnojiva, rudy, železo a jiné velkoobjemové materiály prakticky po celém světě. K zániku společnosti došlo proto, že za vlády Václava Klause a Ivana Kočárníka byla prodána
Viktoru Koženému, který poté všechny lodě rozprodal a připravil o zaměstnání celé posádky. Na tuto skutečnost oba pánové vzpomínali s velkou lítostí a rozhořčením.
Nejprve nám pan kapitán pustil dokumentární film o některých nákladních lodích této flotily a jejich plavbách do téměř všech zemí světa. Film byl doprovázen průvodním slovem několika pánů kapitánů, důstojníků a dalších členů posádek. Z jejich vyprávění jsme si udělali obrázek o velice náročné, vysoce odborné a dobrodružné práci na těchto nákladních lodích. Posádky jednotlivých lodí čítaly cca 20-30 námořníků. Přes tuto náročnou a těžkou práci bylo velkým bonusem v tehdejší době, že se námořníci podívali po světě. Na druhou stranu byli dlouhodobě odloučeni od svých blízkých, protože plavby trvaly většinou několik měsíců. Kromě náročné práce ve velmi obtížných podmínkách, zejména při bouřích na moři, si posádky užívaly i zábavu hlavně při křtech námořníků, kteří poprvé přepluli rovník.
Po zhlédnutí filmu jsme si prohlédli mnoho zajímavých fotografií z jednotlivých plaveb a oba pánové nám zodpověděli spoustu dotazů. Všichni účastníci besedy jsme byli nadšeni a oběma pánům Karlům a oběma Maruškám patří vřelé poděkování.
Při loučení jsme se dohodli, že pokud bude zájem, je možné v této besedě pokračovat. Takže…pokračování příště. 🙂
